V taverně
Když mívám myšlenky černý, tak si zajdu do taverny.
Pod lesem, kde rostou lípy, sejdou se všichni u pípy.
A v přátelském rozhovoru sedí u jednoho stolu,
na lavici místa dosti, přichází sem další hosti.
Jen co do taverny vkročím, tak se moje chmurné oči
rozjasní a duše jásá, to je pravá božská krása !
V tomto slastném okamžiku vyslovuji tisíc díků,
umění vrchního sládka, pivo, to je zlato zkrátka.
...improvizované řvaní...
V taverně už hoří svíce,
lidí je tu čím dál více.
Pije horník, pije dolník,
pije selka, pije rolník.
Pijou černý, pijou bílí,
nemeškají ani chvíli.
Z kostela sem rychle běží,
farář a hned za nim kněží.
Věřící i nevěřící,
hlavně římští katolíci.
Podívejte, jak ministrant
smějíc na korbel se chystá.
Dobré pivo je tu k mání,
to je pane přijímání.
Nepotlačí svoje pudy,
vypijou snad všechny sudy.
Každý den pak po kyrii
veselo je v sakristii.
K ránu vracím se pak domů v póze mírně do náklonu.
Radostí mi září oči, celý svět se se mnou točí.
Jsem ten nejšťastnější člověk za celý dlouhý středověk.
Jelikož jsem pivu věrný, vrátím se zas do taverny.
©2008 by Michal Stránský and Jääääär